Tomáš – terapie tmou je nejvíce vědomě strávený čas – Pobyt ve tmě, léčba tmou, terapie tmou

Je to několik let zpět, kdy jsem se poprvé o terapii tmou dozvěděl a velmi mě zaujala. Tehdy jsem, ale nebyl na pobyt ve tmě připraven a postupně se myšlenka vytratila. Posledních pár měsíců jsem začal cítit, že mě můj náročný životní styl (manažer, sportovec) ubíjí a mé každodenní návyky jsem si již nespojoval s radostí a nadšením, tak jako dříve. Nedokázal jsem si najít čas sám pro sebe a neustále jsem svou mysl zaměstnával povrchními činnostmi. Stereotypní život plný negativních myšlenek mě dohnal k vnitřní prázdnotě a to vše v mých 28 letech. Začal jsem cítit, že je na čase udělat něco zásadního a do hlavy se mi opět dostala myšlenka na pobyt ve tmě.

Místo pro pobyt ve tmě jsem vybíral důkladně

Na internetu jsem pročetl několik stránek, a i když bydlím na druhé straně republiky, zaujala mě vstřícnost a otevřenost, kterou se Tom s Lenčou na své stránce prezentují. Měl jsem tedy o místě svého pobytu ve tmě ihned jasno.

Před tím, než jsem na pobyt ve tmě přijel

Můj pobyt „začal“ 4 dny před nástupem, hned jakmile mi došlo potvrzení volného termínu na 5 dní (6 nocí). Od té doby jsem nedokázal myslet na nic jiného a v hlavě se mi neustále míchaly myšlenky na to, co tam budu dělat, co mě tam čeká, strach střídal nadšení a euforii. Byl jsem ale plně odhodlaný do tmy jít a cítil jsem to jako správnou věc.

Popisovat pocity, myšlenky, vize a zážitky, které se odehrávaly při pobytu ve tmě, by vydaly na velmi dlouhé vyprávění a slovně jsou jen těžko popsatelné. Obecně jsem ale prožil spoustu okamžiků a chvil, které jsem zažil poprvé v životě, a které v reálném světě jich dosáhnout člověk ani nemůže. A už jen pro tyto chvíle stálo za to do tmy jít.

Po pobytu ve tmě

Do tmy jsem nešel s žádným konkrétním cílem, chtěl jsem nechat vše plynout tak nějak samo. Kupředu mě hnala myšlenka na nekonečné možnosti, které mohou nastat. Něco jako když jsem v dětství otevíral kinder vajíčko a s nadšením si představoval, co vše v něm může být.

Po návratu do normálního života jsem nepociťoval výrazné změny, dokud mi několik lidí řeklo, že na ně působím vyrovnanějším dojmem. Sám jsem to nějak nevnímal, ale zamyslel jsem se nad tím a uvědomil si, že na spoustu věcí nahlížím odlišně.

Začal jsem více přemýšlet nad svými pocity a nebál se strávit čas jen sám se sebou. Například: Po dlouhých letech jsem si našel čas na klidnou procházku o samotě do parku, kde jsem si lehl na lavičku a pozoroval vše kolem sebe. Věc, pro mě dříve naprosto nesmyslná.

Terapie tmou mě pomohla zklidnit

Přestal jsem se tolik hnát a snažím se řídit svůj čas, ne aby on řídil mě. Pohlížím na situace s větším nadhledem (kolona aut nezmizí, když budu naštvaný, protože nestíhám). Samozřejmě se tyto věci nedějí automaticky, jen si je více uvědomuji.

Začal jsem více přemýšlet nad činnostmi a jejich smyslem pro mou mysl a tělo. Chci navrátit tu radost z volejbalu, se kterou jsem odcházel po hře s přáteli. Chybí mi totiž to dětské nadšení z maličkostí a zaujetí i tou nejobyčejnější věcí.

Nejdůležitější věcí je ale to, že po pobytu ve tmě si více uvědomuji své pocity v určitých situacích, přemýšlím nad vznikem toho pocitu a jeho nahrazením pocitem lepším.

Určitě jsem nezmínil všechny vlivy, které na mě tma měla, nicméně toto jsou ty největší.

Na závěr: Tma sama o sobě je naprosto kouzelná, bezpečná a krásná věc. Proces strachu a obav ze tmy se tvoří pouze v naší hlavě, fantazii a myšlenkách. Pobyt ve tmě byl pro mě tím nejvíc vědomým časem, který jsem v životě strávil. Na druhou stranu, to byla i nejtěžší zkouška, kterou jsem zažil. Jsem na sebe opravdu hrdý.

Děkuji mnohokrát Tomovi a Lenče za povídání, které mi dodaly sílu do dalších dnů a také speciální poděkování patří Lenče za naprosto exkluzivní kuchyni, kterou si v myšlenkách vychutnávám ještě dnes