Po 5 letech jsme přistoupili k rekonstrukci západní svatyně, kterou jsme postavili jako první v roce 2014, vlastně ještě dříve, než jsme si u Kutné Hory postavili tento dřevěný domeček
Rekonstrukce svatyně na pobyt ve tmě z venku
Celkově nám rekonstrukce trvala 14 dní a došlo k velkým vylepšením.
Hlavně jsme vyměnili obložení západní strany chatky, protože ta dostávala nejvíce zabrat od větru a deště.
Každý rok se stávalo, že si pod střechou chatky dělaly hnízdo vosy či sršni a tak jsme zaslepili průduchy pod střechou děrovanou páskou. Větrání by tak mělo nadále probíhat, ale hmyz se tam již nedostane.
Ještě máme objednané nové vchodové zateplené dveře, které mají přijít v průběhu května.
Zároveň dostala svatyně novou barvičku
Vnitřní prostor pro pobyt ve tmě
Jelikož se jedná o dřevěnou stavbu z kolmých trámků, je zavětrována eko OSB deskou a to z vnitřní strany.
Protože někteří praktikující cestovali kolem dokola ve tmě po vnitřním povrchu, obložili jsme celý vnitřek novými palubkami.
Postel dostala nový rošt a máme objednanou novou přírodní matraci z futonu.
Dělící příčka koupelny a pobytové místnosti byla domovem několika mravenců. Tím jak nepoužíváme žádné postřiky, ani moření a tak, usídlili se v příčce přes zimu mravenci. Moc se jim líbilo v polystyrénu a tak tam měli změť uliček. Zajímavé je, že se jim ve vatě vůbec nelíbilo, jen v tom polystyrénu.
Polystyrén jsme tedy vybrali, mravence nechali venku vylézt a až potom jsme to odvezli do sběrného dvora.
Přejeme dalším praktikujícím v západní svatyni, příjemný pobyt ve tmě
od mého pobytu ve tmě již uběhl měsíc a uteklo to jako voda…
Pobyt ve tmě byl pro mě mnohem pestřejší, než jsem čekala. Má touha byla jen si odpočinout a “odpojit” se od světa. To se mi povedlo, vyspala jsem se a uvolnila, jak snad nikdy v životě:-)
Bonusem byly meditace, se zajímavými prožitky. A nesmím zapomenout na skvělé jídlo, jíst je po tmě bylo zážitkem, chutnalo mi opravdu moc.
Svou zkušenost s pobytem ve tmě jsem zúročila před dvěma týdny. A to při meditaci ve tmě, v podzemním labyrintu, v nádherné krajině Bosny. Absolutní tma byla pro mě přátelská, tak známá a prožitky, které jsem zde zažila, řadím k těm dosud nejlepším. Doteď mám pocit, že světem tančím
Vede se mi krásně, vnímám, jak je život úžasný a já mám velké štěstí, že jsem přesně tam, kde mám být.
Pobyt ve tmě u vás mohu jen doporučit
Když bych to měla shrnout, pobyt ve tmě u vás mohu jen doporučit. Jde o zážitek, který každého obohatí a posune. A u vás to bylo skvělé, starali jste se o mě dobře.
Tomáši, z tebe vyzařuje pocit klidu a bezpečí, který jsem zvlášť den po první noci uvítala
Pokud ještě někdy budu o pobytu ve tmě znovu uvažovat, jistě ho absolvuji znovu u vás.
Přeji krásné dny a jen spokojené “praktikující” :-))
O pobytu ve tmě, jakožto prostředku sebepoznání, jsem uvažoval již před několika lety a přestože jsem si našel na první pohled rozumného provozovatele, tak z toho nakonec sešlo, ani nevím vlastně proč. Že bych tenkrát ještě nebyl připravený? Těžko říct.
Začátkem tohoto roku jsem se přihlásil na kurz Integrované psychoterapie, na jehož konci jsme vymýšleli a nacvičovali závěrečnou scénku, která měla mít nějakou spojitost s tím, co jsme na kurzu dělali. Má skupina si vybrala téma různých forem terapií prováděných “šíleným” doktorem a během diskuze o terapiích někdo zmínil terapii tmou. A mě se najednou rozsvítilo v hlavě! Věděl jsem, že to je přesně to, co by mě mohlo v současné fázi mého života posunout dál, lákalo mě to, přitahovalo mě to. Bavil jsem se poté s jednou holčinou, která pro zdravotní komplikace musela pobyt ve tmě předčasně ukončit a varovala mě před možnými dopady. To mě však nezviklalo, věděl jsem, že do toho chci jít a že se toho v podstatě nebojím.
Během několika následujících dní jsem si provedl průzkum provozovatelů pobytu ve tmě na internetu a zaregistroval se na stránkách lecba-tmou.cz, neboť se mi líbilo prostředí velké zahrady na konci vesnice, samotné dřevěné chatky a v neposlední řadě pojetí Tomáše a Lenči, které je mi velmi sympatické a působí důvěryhodně. Následovala registrace a žádost o zařazení mezi zájemce při uvolnění z některého termínu.
Na pobyt ve tmě jsem se přihlásil jako náhradník
Jednoho dne kouknu do pošty a vidím netradiční nabídku na týden ve tmě bez asistence a bez stravy a v podstatě okamžitě reagoval, že mám zájem. Věděl jsem, že tohle by mohlo vyjít, přestože jsem reagoval s jistou časovou prodlevou. Navíc mě lákala ta ještě obtížnější, nebo náročnější varianta něčeho, co samo o sobě v některých lidech budí hrůzu. Celkem symbolické je, že nabídky na týden s asistencí, která přišla ten samý den jsem si všiml až následně – prostě to tak mělo být.
Ač druhý v pořadí, věřil jsem, že to vyjde a pomalu to dával vědět v práci, mezi známými, kamarády, blízkými. A taky že ano – po pár dnech mi Lenka napsala, že pán přede mnou odřekl pobyt a zda mám stále zájem. Nebylo co řešit, poslal jsem zálohu a měl radost, že to vyšlo takhle nečekaně hladce.
Obavy druhých z mého pobytu ve tmě
Co mě ve dnech před nástupem hodně bavilo byly různé reakce lidí, když jsem jim řekl, do čeho jdu. Jeden známý mi na to odvětil, že zavírání do tmy byl jeden z nástrojů mučení lidí, jiná kamarádka vyjádřila hrůzu z toho, že ona by se tam určitě potkala s hadem, přičemž přesně popsala, jak by asi vypadal. Obecně mi přijde, že ženy mají větší hrůzu z pobytu ve tmě, než muži? Nebo to jsou schopni na rozdíl od chlapů přiznat?
Já osobně jsem cítil jedinou obavu z toho, že by se mi mohl během pobytu ve tmě připomenout, či znovu odžít můj 14-ti denní pobyt v nemocnici v prvním roce života, který jsem tam strávil bez své mámy a byl hodně spojený s nepříjemnými pocity strachu a úzkosti, zvláště pak v noci, ve tmě. Ale vlastně to byl jeden z důvodů, proč jsem do toho šel, abych se dokázal vyrovnat s tím, co můj život neustále komplikuje, co mě samotného tíží.
Nakoupil jsem dostatek zásob
Příprava na pobyt ve tmě probíhala ve znamení zvažování, co s sebou k jídlu, aby to vydrželo a dalo se to jednoduše připravit. Nakonec jsem zvolil hodně jednoduchou a nenáročnou variantu bez nutnosti tepelných úprav. K snídani zapékané müsli s ořechy a také kuskus, který jak jsem zjistil změkne i ve studené vodě, jen to chce mu dát čas. K tomu několik druhů ořechů, pražených semínek, datlí, fíků, hrozinek, banán, jablka.
Dále jsem si koupil moc dobré pražené fazole, kus lovečáku, roční goudu, rybí pomazánky a husí játra, oboje v malých baleních. Jako pečivo jsem si pak vzal žitný chleba na prvních pár dnů a výborný křupavý chléb s koprem z Ikey na ty zbylé. A nesmím zapomenout na rajčata a ředkvičky. No hromada toho byla pěkná!
V den nástupu jsem si zabalil oblečení, jídlo, věci na psaní, mobil bez SIMky s výdrží baterky přes týden a hlavně Koshi – úžasnou bambusovou zvonkohru, kterou jsem si pořídil jen několik dní před odjezdem.
S Tomášem a Lenkou jsem se bohužel nepotkal, posunul se jim termín odletu na dovolenou a tak mě do svatyně uvedl jejich syn, kterému jsem jen předal prohlášení a po základních instrukcích se s ním rozloučil. Rozložil jsem si podél stěny jídlo tak, abych se v něm dobře orientoval, k posteli připravil papír a propisku, vypnul mobily a přesunul se do sanitární místnůstky, kde jsem také nachystal vše potřebné.
A pobyt ve tmě mi začal
Když jsem se přesvědčil, že jsem po praktické stránce pobytu připraven, vztáhl jsem ruku ke schovanému vypínači a v tu chvíli se mi rozbušilo srdce, protože tím malým pohybem jsem měl odstartovat něco, o čem jsem měl jen mlhavou představu na základě postřehů těch, kdo tím již prošli, ale vlastně vůbec nevěděl, jak to budu prožívat právě já sám. Zhasnul jsem jedno světlo, zhasnul jsem druhé světlo a nastala tma.
První večer jsem v podstatě řešil orientaci v prostoru, přípravu něčeho malého k večeři, kdy jsem zjistil, jaký obrovský problém je si ve tmě namazat chleba pomazánkou a zanedlouho šel ulehnout. Následující celý den jsem v podstatě prospal, či proležel s pocitem ospalosti. Druhý den byl velice podobný tomu prvnímu, ale bolení zad z toho neustálého ležení mě donutilo se začít trochu hýbat. Na bolení zad trpím už delší dobu, mám sedavé zaměstnání a kulatá záda, takže se snažím pravidelně cvičit protahovací a posilovací cviky právě se zaměřením na zádový svalový korzet, což se mi ve tmě náramně hodilo, protože si posloupnost jednotlivých cviků již velmi dobře pamatuji. Druhý den jsem cvičil jen jednu sestavu, následující dny pak již dvě denně, což bylo celkem náročné, ale nezbytné vzhledem k omezené možnosti pohybu ve svatyni.
Měl jsem velmi dobrý nápad vzít si s sebou tužku a papír na poznámky, přestože je psaní potmě o něco náročnější, než za světla. Jednak jsem si zapisoval všechny sny, kterých se mi za celou dobu pobytu zdálo hodně a za další jsem si zapisoval stěžejní myšlenky a podněty, kterých se mi v hlavě urodilo také požehnaně.
Do tmy jsem si s sebou vzal zvonkohru
Dostávám se pomalu k tomu nejdůležitějšímu, o čem pro mě vlastně pobyt ve tmě byl. Jednak tmu samotnou jsem vnímal velmi neutrálně, nevadila mi, přestože mé oči se neustále snažili alespoň něco v té tmě rozpoznat, z čehož byly dost unavené. Dále jsem přijal za vlastní prostor, v kterém jsem se nacházel, stal se mým dočasným domovem, poskytoval mi základní potřeby a byl díky dřevěnému obložení velmi příjemný pocitově. Zvonkohra Koshi, kterou jsem si pověsil pod světlo do ložnice, se mi stala blízkým společníkem a příjemným šiřitelem zvukové harmonie v prostoru, kde jsem se nacházel a díky výšce zavěšení i příjemným zpestřením, kdy jsem se hlavou snažil “trefovat” do míst, kde jsem předpokládal, že se nachází její spodní část, aby mi zahrála.
Čas jsem trávil spaním, cvičením, jídlem, hygienou a přemýšlením, přičemž to poslední jmenované bylo díky podmínkám velmi jiné, než obvykle. Jednak jsem cítil velký klid a uvolnění, kdy jsem se dostával snad až do stavu blízkého meditacím? V mojí mysli se začali odvíjet příběhy z různých oblastí mého života – tu z práce, tu z rodiny, tu s někým blízkým. Někdy to byly příběhy které se staly, někdy příběhy, které by se třeba mohly stát a bylo zajímavé sledovat, jak se odvíjí. Jako příkladu takové jedné fikce uvedu návštěvu hudebního klubu s jednou mou dobrou kamarádkou, kde vypukl požár a my se velice obtížně dostávali jednak z tlačícího se davu a následně pak ven na ulici skrz malé boční okénko. Všechny tyto příběhy jsem viděl jak na filmovém plátně, velice realisticky a vyvolávali ve mě příslušné emoce včetně projevů, jako je tlukot srdce a zrychlený dech.
Přicházely mi myšlenky, co dělat dál
Čas od času mi v hlavě vytanula myšlenka, která mi dávala nějakou zásadní informaci pro můj život, pro mé další směřování v něm, pro to, co je důležité a podstatné. Opět uvedu příklad jedné takové myšlenky, kterou jsem si zapsal: “Vše, co se nám kdy stalo je, nenávratně pryč, v minulosti. My setím můžeme a nemusíme nechat ovlivňovat, my se na to můžeme a nemusíme vymlouvat, jaký život žijeme. Jediné skutečné je tady a teď. V přítomném okamžiku se rozhodujme dle vnitřního hlasu, jak je nám to bytostně přirozené, v souladu s tím, kým skutečně jsme. Budoucnost je otevřená, až její poznání nám dá zpětnou vazbu. Nepředjímejme na základě minulosti věci budoucí, omezujeme si tím cesty, po kterých se můžeme vydat”.
Druhou, pro mě velice neobvyklou věcí bylo, kolik se mi během celého týdne zdálo snů, nebo spíš kolik jsem si jich po probuzení vybavoval a v jaké obsáhlosti, či detailech. Bylo velice důležité si je co nejdříve zapsat, neboť i když jsem měl po probuzení pocit, že je přeci jasné, co se mi zdálo, tak postupem času to pro svoji snovou podivnost tuto jasnost ztrácelo. Možná i samotný proces zápisu pomohl tomu, že se mi jejich obsah lépe zapsal do paměti a tudíž následně mohl proběhnout i nějaký můj pokus o výklad, o čem ten který sen mohl být.
Ve tmě jsem pak viděl světlo
Asi jako největší “zvláštnost” pobytu ve tmě se mi udála ráno po probuzení třetí noci a opakovala se pak až do konce. Ač jsem to vůbec nečekal, tak jsem byl alespoň omezeně schopen v té absolutní tmě vidět. Poprvé jsem z toho byl poměrně vyděšený a zmateně jsem se rozhlížel po zdroji toho světla, které ozařovalo okruh cca jednoho metru okolo mě a navíc to celé vypadalo jako natočené infra kamerou. Viděl jsem své tělo na posteli, matraci, peřinu, přičemž zrakové vjemy přesně odpovídaly pohybům, které jsem prováděl, nejednalo se o šálení smyslů.
Následující ráno jsem provedl malý pokus s polštářkem, který jsem si na noc vzal k sobě do postele pod peřinu, aby se zahřál na tělesnou teplotu. Hned po probuzení, kdy jsem opět viděl, jsem polštářek hodil na zem a podíval se tím směrem. Když jsem ho neviděl, tak jsem usoudil, že s tepelným zářením má schopnost nemá co dělat. Další noc jsem se pokusil zjistit, kde se nachází zdroj toho světla a přišlo mi, jako by mi na čele mezi očima visela malá žárovička. Více jsem už na místě o tomto zvláštním úkazu, či fenoménu nezjistil, až následným dotazem na Tomáše a Lenku + informacemi z Internetu jsem odhalil, že to má co do činění s tzv. třetím okem, které se mi pravděpodobně aktivovalo, či projevilo.
Ukončení pobytu ve tmě není radno podceňovat
K samotnému závěru a ukončení pobytu ve tmě bych napsal, že ho není radno podceňovat. Osobně to považuji za tu nejméně příjemnou část z celého týdne a pravděpodobně souvisí s rozhozením systému orientace v prostoru, ke kterému ve tmě dojde a který se po ukončení a vrácení se na světlo opět musí stabilizovat.
Přirovnal bych to k pocitu, který jsem zažil po týdnu stráveném na lodi a následném stanutí na pevné zemi – točila se mi hlava, občas jsem zavrávoral, měl jsem divný pocit v ústech a žaludek jak na vodě. Navíc oči na světle venku jakoby těkaly, neschopné se zastavit na jednom místě a v klidu na něm spočinout, nejspíš jakožto následek neustálého snažení během celého týdnu ve tmě něco vidět, na něco se zaměřit. Tato oční roztěkanost pak celkem komplikuje i např. řízení auta, kterým jsem se ráno přesunul z Lomce do Kutné Hory, kde jsem následně strávil několik “aklimatizačních” hodin, během kterých se mi ustálilo nejen vidění, ale i žaludek a také hlava, která je opět z té záplavy obrazových a dalších vjemů zahlcená.
Následnou cestu z Kutné Hory do Prahy pak provázela naprostá pohoda a uvolnění, kdy jsem si vychutnával probouzející se jarní krajinu, klidnou jízdu po silnici s minimálním provozem, klid a vědomí, že už nic nebude stejné, jako dřív, že se do Prahy vracím jako jiný člověk.
Pobyt ve tmě mne změnil a při tom jsem to furt já
S odstupem několika dní od ukončení pobytu ve tmě mám i odezvu od několika lidí, kteří si všimli, že jsem jiný nejenom ve vystupování, ale i ve výrazu tváře a také v tom, co ze mě vyzařuje. Pravdou je, že sám vnímám změnu, ke které došlo a která se subjektivně velmi těžko popisuje, ale která jedle mého jednoznačně pozitivní, co se mého života a jeho dalšího směřování týče.
Na otázku, zda bych doporučil někomu pobyt ve tmě odpovídám jednoznačně ano, ale pouze za předpokladu, že to dotyčný chce a cítí, že je to pro něj to správné, co má vykonat a podstoupit. Jedná se bezesporu o velmi silný a účinný nástroj k sebepoznání a k vnitřnímu uzdravení, o jednu z mnoha forem terapie, která ale určitě není pro každého.
Mě v současné době velmi pomohla, za což Lenče a Tomášovi ještě jednou děkuji!
Posílám pár slov ohledně mého pobytu ve tmě. Už je to víc jak měsíc co jsem podstoupila týden ve tmě a stále se mi vracejí vzpomínky na pobyt a to dost detailně. Když jsem se rozhodovala pro pobyt ve tmě někdy v říjnu loňského roku, věděla jsem o tmě jen málo. Životní situace mi v té době moc nepřála, tak jsem začala číst čtyři dohody a dost často jsem slyšela a četla o moci přítomného okamžiku, meditaci a podobně. Tak jsem z teorie přešla na praxi a meditovala a meditovala a meditovala… Bylo to osvobozující období, protože mi meditace hodně pomohla zamazat minulost a žít právě teď. Cítila jsem se hrozně dobře a tak jsem si řekla, že je to ta správná cesta. Spojovala jsem to s jógou a zdravým životním stylem, užívala si přítomnost přátel a rodiny. Pobyt ve tmě jsem si zarezervovala na konec března záměrně, protože miluji jaro a přišlo mi to jako ideální doba. I když jaro se letos dost pralo se zimou :). Kupodivu mi to vůbec nevadilo, možná si mě nakazil ty Tome, protože jsi mi často na otázku jak je venku odpověděl, že pro tebe je krásně za každého počasí a já si to vzala k srdci a nebo je to pobytem samotným, protože tam opravdu to počasí a příroda chybí.
Na týden ve tmě jsem se připravovala půl roku
Tak jsem měla půl roku na přípravu, kterou jsem opravdu nechtěla podcenit, protože je to nevšední situace, která nemusí být vůbec snadná. A udělala jsem dobře. Když jsem k vám přijela, byla jsem tak nervózní, že jsem si ani nevšimla na jak krásném místě jsem. Přivítal jsi mě Tome s úsměvem a takovou energií, která mi dodala odvahu. Po základních instrukcích, které jsi mi řekl a po rychlé prohlídce chatky už to bylo najednou tady, ta chvíle, které jsem se bála nejvíc a to je ta ruka na tom vypínači. Měla jsem v ruce mandarinku a půlku snědla za světla a druhou půlku už za tmy. Neváhala jsem dlouho, asi minutu a šup… Je to tady, vzrušení, nadšení, ale žádné pochybnosti. Hned po pár minutách jsem si byla jistá, že to zvládnu. Cítila jsem se v bezpečí. Zhasla jsem asi v šest, takže první den byl krátký, dala jsem si sprchu a šla si lehnout. Usnula jsem téměř okamžitě. Druhý den, když jsem se vzbudila už jsem neměla ponětí o čase. Orientovala jsem se celou dobu zpěvem ptáků, což mi dost pomáhalo, protože jsem měla šílenou potřebu pořád vědět jestli je ráno, večer, nebo noc… Vytvořila jsem si rituály, které jsem dělala každý den zhruba ve stejnou dobu. Tím jsem si potvrdila mou touhu mít ve věcech pořádek. První donáška jídla byla naprosto famózní za prvé proto, že se mi ulevilo, že to opravdu funguje jak jste řekli a za druhé proto, že jídlo bylo vynikající. Nikdy jsem si jídlo tak neužívala jako ten týden v chatce. Sobotu a neděli jsem tak nějak prospala a procvičila a celkem to utíkalo. V pondělí jsem byla už tak zajetá ve svých činnostech, že jsem byla naprosto v klidu jen byla prostě tma… Jediný co mi opravdu nešlo, byla meditace. Nikdy bych nevěřila, jak moc se myšlenky ve tmě dokáží prosadit a promítat do popředí. Nebránila jsem se jim, byly moje, chtěla jsem se jim otevřít. Nikdy před tím i v té nejhlubší meditaci jsem nebyla tak smířená. V podstatě to byl určitý druh meditativního stavu, jen jsem si to v tu chvíli neuvědomovala. Užívala jsem si ten pocit, že mi žádná myšlenka nedokáže narušit ten klid. V pondělí jsem také měla poprvé živé sny, které pak byly celý týden a mám je dodnes. Fascinovalo mě, že jsem dokázala ten sen dokončit i v bdělém stavu, protože mi ho nenarušil žádný vizuální podnět. Vzbudíte se a nic nevidíte, takže pokračujete, prostě skvělé :). První krizi jsem měla v úterý tuším dopoledne, protože to bylo ještě před jídlem. Najednou mě ovládl neskutečný strach, že jsem na všechno sama a poprvé jsem brečela. Uvědomila jsem si, že tyto stavy mám i v normálním životě a tak jsem sebrala všechnu sílu a řekla si, že s tím zatočím. Vzala jsem si s sebou různé předměty, které mám od různých přátel a od členů mé rodiny a v tu chvíli mi hrozně pomohly. Nejsem sama, jsou tu všichni se mnou. Vzala jsem si je jednotlivě do ruky a vzpomínala jak moc jsem šťastná, že je mám. Krize byla najednou fuč… A tak po zbytek pobytu jsem si vytvořila další rituál. A používám ho dodnes, když je potřeba:). Několikrát se mi stalo, že jsem se cítila tak krásně a čistě, že jsem prostě jen seděla a užívala si to. Užívala jsem si jídlo, cvičila hodiny a hodiny denně jógu, posilovala jsem v rámci možností, věnovala jsem se sobě tak, jak bych asi ve tmě měla. Pak přišel čtvrtek odpoledne a opět mi do chatky vstoupil nezvaný host. Strach. Tentokrát se to projevilo i fyzicky, protože jsem nemohla ani jíst ani pořádně chodit. Byla jsem jak přejetá tam a zpátky. V hlavě myšlenky typu: jak to tu mám zvládnout ještě celý pátek, to je nad mé síly, vždyť je to ještě celý den. To nedám… Trvalo to pár hodin a bylo opravdu nepříjemný až nesnesitelný. Dýchala jsem, říkala si různá pozitiva, vždyť si to užíváš, vždyť je ti tu dobře atd., ale nic nepomáhalo. Pomohl až spánek, naštěstí jsem usnula. Po probuzeni jsem dlouho koukala do tmy( haha, jak jinak) a přemýšlela o tom stavu. Uvědomila jsem si jak moc je čas relativní, jak moc nesmyslné je přemýšlet nad ním a snažit se ho ovládnout. Měla jsem za sebou pět dní a den a půl před sebou a já se toho bojím. Však jsi zvládla už tolik, říkala jsem si. Lidská mysl je opravdu k smíchu někdy, před cílem si to takto ztěžovat… Musela jsem se smát sama sobě. Byla jsem ráda, že jsem si to uvědomila. Člověk pak umí lépe pracovat s tak parazitujícími myšlenkami. Pátek byl skvělý, byla jsem nadšená a těšila se na svět tam venku.
V sobotu ráno nás vzbudil budík ještě před východem slunce. Vylezla jsem ven, kde byla ještě “tma”, ale bylo vidět všechno. Motala se mi hlava, na to jsi mě Lenčo naštěstí upozornila. Byl to tak zvláštní pocit, nepopsatelný. Neumím slovy říct jak moc zvláštně jsem se cítila. Byli jsme tři co právě opustili chatky a byli jsme plný, všichni jsme byli jak miminka co opustí matky lůno… Tak jsem si připadala. Východ slunce byl skvostný, jaro bylo všude. Krása. Vstřebávala jsem to ještě několik dní a nedokázala o tom moc mluvit. Chtěla jsem si ty pocity nechat aspoň chvíli jen pro sebe. Pobyt ve tmě mi otevřel oči. Zjistila jsem, jak moc mám ráda život. Jak moc je čas relativní, a že když stojím v autě někde v zácpě, že to není ztráta času, že je to prostě život, který žiju. Když jsem doma a jen tak se flákám, nevyčítám si to, užívám si to, neberu to jako ztrátu času. Když v květnu sněží, je to něco co nezměním, tak se tomu směju. Sníh v květnu, no a co, vždyť sníh je krásný. Zmoknu a neutíkám se schovat, prostě zmoknu a zase uschnu. Dám si dobré jídlo a neřeším kalorie, vždyť mě tak moc baví běhat… Nelituji ani jediné vteřiny pobytu a moc vám oběma děkuji za možnost. Byla to paráda.
ta tma byla pro mne velmi přínosná, skryté aspekty na světlo vynesla.
I když více než tmu jsem poustevnu hledala ,ta tma mne pochybností zbavila.
Vzala mne pod černá křídla noci, ukázala skryté jádro věci, kterými jsem se víc než pár měsíců trápila, tma vše v jednom týdnu odkryla.
Ukázala mi světlo mé, tak hluboko v sobě ukryté a schované. Světlo co svítí na lidi a pomáhá jim uzdravovat životy.
Ukázala mi jakou moc v sobě mám, a nastínila jak naložit s ní mám.
Děkuji Vám i jižní svatyni, za ten týden tmy jediný. Za Vaši péči i podporu, co vynesla mne k jiným obzorům.
Zážitky, které jsem tam měla, však pro sebe si ponechám, jsou osobní a jako takové je zatím v sobě uschovám.
Ještě jednou díky za cestu tmou, co byla víc než jednotýdenní dovolenou.
S láskou a úctou Vám přeji spoustu krásných dní – Daniela ,praktikující v jižní svatyni
Přátelé, jedním laskavý příznivcem tmy nám pro vás bylo darováno 20 poukazů na párové masáže pro praktikujícípobyt ve tmě.
Proto až do vyčerpání zásob vám ke každé uhrazené rezervaci a nebo objednávce dárkového poukazu přidáme poukázku pro párovou thajskou masáž pro dva lidi.
Poukaz na masáž je potřeba uplatnit do konce roku 2018 v provozovnách Thajského ráje v Praze.
Pro získání poukazu napište do poznámky níže: masáž. Obratem vám napíšeme, jestli jsou poukazy na masáže ještě k dispozici.
uplynulo osm měsíců, co jsem u vás strávila pobyt ve tmě a teprve teď vnímám, jak ovlivnila tma mě i můj život.
Chci Vám ještě jednou ze srdce poděkovat za to, co děláte.
Při pobytu ve tmě jsem našla hluboký klid a lásku
Po návratu “ze tmy” jsem byla cca měsíc naplněná hlubokým klidem a láskou. Cítila jsem smíření. Stále ještě ve mně doznívalo to všechno, co jsem ve tmě prožila a viděla. Postupem času jsem začala cítit touhu prožít to všechno znovu a najít a pochopit smysl věcí, které jsem nechápala. Na druhou stranu mi nějaký hlásek uvnitř našeptával, že už vím, vše, co vědět potřebuju. Byla jsem přesvědčená, že znám odpovědi a že jsem ovládla své ego a zatím začalo pomalu ovládat ono mě. To jsem si alenepřipouštěla a tak, bylo potřeba projít malou lekcí
Ego nelze ovládnout
Událo se několik situací, které mi opět otevřely oči. Byl to několika měsíční proces plný tápání, přehodnocování a slz, na jehož konci na mě čekala úleva ve formě prozření, že vím, že nic nevím.
Konečně přišla pokora, kterou jsem ve tmě nalezla a v běžném životě po návratu zase ztratila. Vlastně nebylo možné nic ztratit ani nalézt, jen si to uvědomit, protože právě uvědomování si je teď tmou i světlem mého života.
Někdy se mi po tmě stýská, po jejím sametovém obětí plném klidu, po těch nádherných vizích a pak si vzpomenu na dvě noci, kdy jsem zažila strach tak hluboký, až mě paralyzoval a dojde mi, že to nejkrásnější a nejdůležitější, co jsem si ze tmy odnesla bylo nalezení sebe sama a pochopení, že skutečně záleží jen na tom žít vědomě a užívat si naplno každý okamžik každého dne.
Tma mi pomohla najít vnitřní klid a mír, uvědomit si sebe samu a pochopit, že není třeba se bát samoty. Pomohla mi smířit se s odchodem mých milovaných, odkryla mi krásné pravdy a vhledy tak hluboké, že jsem si je mylně vykládala po svém a nechápala jejich krásu.
Dodnes to vše ve mně doznívá a já jsem neskonale vděčná a šťastná, že jsem měla možnost to všechno prožít.
Před pobytem ve tmě jsem byla plná obav
Lidé mi říkají, že jsem se změnila, že ze mě vyzařuje klid a sama to tak i cítím a to mě dělá šťastnou, protože ještě před pobytem jsem byla plná obav, očekávání, neklidu…
Nejsem lepší a ani moudřejší, jen smířená a tak nějak svobodná. Už necítím to vnitřní napětí co dřív a nerozčilují mě tolik malichernosti. Cítím se konečně šťastná bez zjevného důvodu. Občas se přistihnu, že se mi hlavou honí blbosti a padají ze mě bezduché kraviny, naštěstí už si to alespoň uvědomuju
Došlo mi, že se skutečně můžu v každý okamžik rozhodnout, jaký bude můj život. Nebo spíš, jak na něj a všechno, co se v něm děje, budu nahlížet.
Pobyt ve tmě dá každému přesně to, co potřebuje. Mojí vnitřní potřebou – touhou bylo najít vnitřní klid a mír.
Děkuji Vám za to, že mi to, skrze Vás, bylo umožněno :-))
na pobyt ve tmě mě přivedlo moje nenarozené děťátko. Již před jeho početím, jsem občas cítila, že je to možná moje cesta, nechávala jsem tomu volný prostor, až při jedné meditaci v 7. měsíci jsem měla jasno.
Najít pobyt ve tmě v těhotenství není snadné
Díky skvělému přístupu manželů Roudových mi bylo umožněno i v 8 měsíci těhotenství terapii tmou podstoupit, i když jiní poskytovatelé této služby mě odrazovali, kvůli možným potížím a nebo možnému předčasnému porodu.
Úžasný pobyt ve tmě na 5 dní
Ve tmě jsme s miminkem strávili 5 dní. Bylo to úžasné. Zjistila jsem, že to pro mě není žádná novinka, stejný stav, jako, když je člověk každý den doma, jen tam nemáte žádné hračky (počítač, kuchyň, uklízení atd.). Takže jste opravdu sami se sebou.
Ze začátku jsem spala a až asi 3 den, přišla první vlna, kdy se z podvědomí začaly uvolňovat mé strachy, které jsem si myslela, že už mám dávno zpracované. Objevovali se v různých formách, nejlepší z nich byla noční můra.
Světlo v sobě jsem našla při pobytu ve tmě
U takových snů mi vždy pomohlo světlo nebo objetí, ovšem zde, když se probudíte, tak jste sami a všude je tma, takže jediné světlo je ve vás samotných. A to byl ten největší poklad, který jsem v sobě našla.
Světlo ve mně, které svítí, i když je všude tma. Po skončení terapie tmou samozřejmě přišlo mnoho dalších zkoušek, mělo to zhruba 14 denní dozvuk.
Teď, po měsíci, mohu říct, že toto hluboké rodinné téma je zpracované a s láskou prožité. Moc děkuji miminku a manželům Roudovým, kteří byli moc přátelští a laskaví.
do tmy som sa tešil a s blížiacim termínom som začal taktiež obmedzovať všetky neresti bežného života…žiaden alkohol, cigareta alebo káva (nie že by som to inač preháňal…ale mal som pred tmou rešpekt a chcel som tam ísť čo najviac vyčistený)
po príchode a milom privítaní sme dostali základné inštrukcie, poprechádzali sme sa ešte s Lukášom po okolí (do tmy sme šli 2 kamaráti, každý vlastná chatka samozrejme a ponáhľal som sa zhasnúť si
prvé 2 dni som veľa spal – na to som sa už tešil z domu a naozaj som spal viac ako nespal, prekvapila ma ale živosť snov, ktorá sa za celý ten čas iba stupňovala.
Zo snov som si pamätal oveľa viac, boli živšie….pre mňa boli sny počas tmy hlavný zdroj seba-analýzy
na tretí deň , keď mi Tomáš priniesol jedlo som sa priznal, že sa začínam nudiť, že veľmi neviem, čo by som mal robiť. Dostal som jednoduchú, ale veľmi trefnú odpoveď: „Nerob nič, kde inde si môžeš dovoliť ten luxus nič nerobiť ? Všetka inšpirácia prichádza k človeku, keď nerobí nič, prípadne vykonáva monotónnu činnosť a nemyslí…maliar nenamaľuje obraz rozmýšľaním…„
Odvtedy som sa SNAŽIL nerobiť nič….snažil je naschvál veľkým, lebo je to súčasť mojej najväčšej lekcie z tmy….o tom nižšie
Ďalšie dni prebiehali u mňa veľmi obdobne – cez deň som analyzoval situácie zo svojho života, občas som si poplakal, pobavil sám seba alebo sa naštval….tešil som sa vždy na jedlo, ktoré bolo skvelé a hlavne som veľa spal – bdelosť v tme, kde sa „nič“ nedialo striedali veľmi dynamické sny .
Intenzita snov sa stupňovala, často som ich vedel vedome ovládať, snívali sa mi sny na pokračovanie, alebo sny v sne, kedy som sa zo sna prebudil len do ďalšieho sna.
Pobyt som ukončil predčasne, po 6 nociach, keď už som cítil, že intenzita zážitkov je príliš vysoká a ja som sa v nich začal strácať
Von som vyšiel vyčistený od starých, nepotrebných názorov a jednoznačne odľahčený…najväčšia lekcia prišla po rozhovore v kamarátovej chatke, keď som mu prišiel oznámiť svoj predčasný odchod – rozhovore spolu s Lenčou a Tomášom, ktorí môjmu uvedomeniu veľmi pomohli – tou lekciou bola KONTROLA…
Už z predchádzajúcich riadkov je jasné, že som sa snažil mať všetko pod kontrolou, od prípravy na tmu, cez snahu o ničnerobenie, dokonca až po ovplyvňovanie priebehu vlastných snov. Až po rozhovore s týmito úžasnými ľuďmi som bol schopný precítiť neviditeľné-očividné: že veci sa dejú samé a my im môžeme jedine brániť – ako keď sa snažíme rukami zmeniť tok prúdu rieky…jediné čo dosiahneme je, že sa unavíme a aj tak sa stane to, čo sa má stať. Že dokonca aj naše myšlienky sa tvoria samotné, nie sme to my, kto ich tvorí, my ich môžeme jedine zadržiavať a tým brániť príchodu nových myšlienok
V priebehu mesiaca po tme prišlo ešte veľa nových uvedomení a moje reakcie na životné situácie sú často iné, ako predtým.
Na základe mojich skúseností by som tmu odporučil každému, kto o tom premýšľa a za seba som rád, že som si vybral práve pobyt v tme u Tomáša a Lenči.
Čo uznáte za vhodné môžete použiť aj na stránku pre ostatných, ja Vám ďakujem za pobyt
Pro pobyt ve tmě můžete zvolit různé způsoby a prostory. Někdo se zavře do vlhkého sklepa se zatemněným okýnkem, někdo obsadí na týden koupelnu a někdo jiný volí třeba hlubokou jeskyni.
Všechny tyto i další prostory jsou pro pobyt ve tmě vhodné a nejvíce pro ty praktikující, které to k takovému prostoru táhne.
Pobyt ve tmě v dřevěné chatce v sadu
My jsme se rozhodli zařídit pro praktikující prostor v chatkách na tmu v našem sadu. Chtěli jsme zařídit klidný prostor pro praktikující, aby mohli v klidu rozjímat a relaxovat. Chatka je koncipována pro pobyt jednoho člověka a nebo páru. Více o vybavení chatky na pobyt ve tmě.
Proč jsme zvolili chatky v sadu na vesnici pro pobyt ve tmě?
U nás na vesnici žije trvale asi 30 lidí
Sad je místem, kde je cítit úžasná uklidňující energie
Ani ne 20m od chatky stojí stará lípa
Chatky jsou dřevěné a tak přirozeně dýchají
Každý praktikující má naprostý klid
Chatka je odhlučněná pro maximální pohodlí a klid
Chatka je vytápěna tichým tepelným čerpadlem s klimatizací
Chatka stojí na okraji vesnice
Po ukončení pobytu je možné sledovat východ slunce nad Železnými horami
Praktikující mají před pobytem ve tmě i po něm k dispozici celou zahradu
Zahrada je plná stromů, keřů a květin pro maximální relaxaci
Jaký prostor pro pobyt ve tmě vám sedne nejvíce?
Věříme, že každý praktikující si pro svůj pobyt ve tmě vybere to nejvhodnější místo. Někdo preferuje tu výše zmíněnou jeskyni, někomu nevadí, že bude v domě v centru města, že třeba uslyší zvuky z vedlejšího bytu, nebo chození nad sebou, někdo preferuje klid a pohodu.
My jsme šli cestou přírody, uvolnění, klidu a relaxace.
